Je nutný souhlas druhého z manželů s půjčkou?

Nový občanský zákoník podrobněji upravil právní úpravu týkající se dluhů manželů. Rozhodující pro stanovení povinnosti uhradit dluh oběma manželům bude, zda dluh spadá do společného jmění manželů nebo ne.
Nový občanský zákoník do společného jmění dle ust. § 710 zahrnuje dluhy převzaté za trvání manželství s výjimkou mimo jiné dluhu, který převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Kritériem pro zahrnutí dluhu do SJM je v tomto případě posouzení, zda konkrétní finanční situace rodiny umožňuje, s přihlédnutím k jejím majetkovým poměrům a existenci případných dalších dluhů, považovat předmět pořízený z peněžních prostředků ze smlouvy o zápůjčce za běžnou či každodenní potřebu rodiny.

Předchozí občanský zákoník vylučoval ze společného jmění závazky, jejichž rozsah přesahoval mírů přiměřenou majetkovým poměrům manželů, pokud je převzal pouze jeden z manželů bez souhlasu druhého. Nyní není rozhodující jen, zda je výše dluhu přiměřena majetkovým poměrům manželů, ale dluh posuzujeme podle jeho obsahu, který je porovnáván s každodenními a běžnými potřebami rodiny.

Dále nový občanský zákoník pamatuje v ust. § 732 na ochranu druhého z manželů (nedlužníka) a to v případě vznikl-li dluh jednoho z manželů proti vůli druhého manžela, který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do výše, jež by představovala podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno podle ust. § 742 NOZ. To platí i v případě povinnosti manžela plnit výživné nebo jde-li o dluh z protiprávního činu jen jednoho z manželů nebo v případě, že dluh jen jednoho z manželů vznikl ještě před uzavřením manželství.

V tomto případě dluh nespadá do společného jmění manželů SJM, ale věřitel má právo postihnout majetek patřící do společného jmění manželů SJM, již však nemůže postihnout majetek náležející do výlučného vlastnictví druhého manžela, který s věřitelem dluh nesjednal.
Druhý z manželů, pokud bez zbytečného odkladu poté co se o dluhu dozvěděl, projeví svůj nesouhlas výslovně vůči věřiteli, zabrání tímto svým aktivním jednáním věřiteli postihnout celý majetek ve společném jmění. Věřitel se může uspokojit ze společného jmění jen do takové výše, která by manželi-dlužníkovi při vypořádání společného jmění připadla.