Nemajetková újma

Nemajetková újma v případě zvlášt'závažného ublížení na zdraví čí v případě usmrcení zaměstnance

Náhrada majetkové a nemajetkové újmy je zařazena v občanském zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) (dále jen o.z.) v části čtvrté mezi relativní majetková práva jako závazky z deliktů. Jedná se o velice aktuální téma, jak z hlediska např. pracovních úrazů, trestných činů s následkem újmy na zdraví, po dopravní nehody atd. V této rubrice se budeme blíže seznamovat s nemajetkovou újmou zaměřenou na pracovní úrazy, zejména s následkem smrti. 

Termín "škoda na zdraví" je v novém občanském zákoníku nahrazen termínem "ublížení na zdraví". 

Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění je upravena v § 2958 o. z. Výslovně stanoví, že se hradí peněžitou náhradou. Podle tohoto ustanovení škůdce při ublížení na zdraví odčiní újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Aktuální pojetí odškodňování s sebou nese mnoho problematických úseků. Ruší se konstrukce obecné úpravy v občanském zákoníku a na ní navazující vyhlášky, na základě které se odvozovala výše přiznaného odškodnění. Náhrada má předně plně vyvážit újmu a nelze-li výši určit, uplatní se zásady slušnosti. Je nutno podotknout, že starší právní úprava již plně nereflektovala peněžní vyvážení způsobené újmy (hodnota lidského života byla ohodnocena částkou 240.000,-Kč). 

Podle § 2959 o. z. je škůdce při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví povinen odčinit duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké. Výše peněžité náhrady není stanovena konkrétní částkou, má však plně vyvažovat jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Nový občanský zákoník tak rozšiřuje okruh oprávněných osob, neboť nově a šířeji je definována i osoba blízká. 

Podobně upravuje náklady na výživu pozůstalým nový občanský zákoník ve svých ustanoveních § 2966 až § 2967. Při usmrcení hradí škůdce peněžitým důchodem náklady na výživu pozůstalým, kterým zemřelý ke dni své smrti poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu. Náhrada náleží pozůstalým ve výši rozdílu mezi dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu a tím, co by poškozený podle rozumného očekávání mohl pozůstalým na těchto nákladech poskytovat, pokud by k jeho zranění nedošlo. Z důvodu slušnosti lze přiznat příspěvek na výživné i jiné osobě, pokud jí usmrcený poskytoval takové plnění, ač k tomu nebyl podle zákona povinen. Při výpočtu náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého; náhrada nákladů na výživné pozůstalým nebo jiným osobám však nesmí úhrnem převýšit to, co by zemřelému náleželo jako náhrada za ztrátu na výdělku, případně na důchodu. Při vyměření náhrady pozůstalým se přihlédne také k tomu, jak dlouho by usmrcený pravděpodobně žil, nebýt zranění. Při vyměření náhrady jiným osobám se přihlédne k tomu, jak dlouho by usmrcený plnění pravděpodobně poskytoval. Ustanovení § 2953 o. z. umožňuje soudu z důvodů zvláštního zřetele hodných, náhradu škody přiměřeně snížit. Soud má vzít zejména na zřetel to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně. Výše uvedené se neuplatní, způsobil-li škodu ten, kdo se hlásil k odbornému výkonu jako příslušník určitého stavu nebo povolání, porušením odborné péče.

Nyní blíže k tématu.

Odpovědnost zaměstnavatele
Za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem odpovídá zaměstnavatel v případě, že škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislostí s ní. Za pracovní úraz se považují i situace, kdy k úrazu došlo během pracovní cesty, mimo pracovní úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět.

Poškozený zaměstnanec nemusí získat odškodnění v plné výši, prokáže-li se, že svým zaviněním porušil předpisy vztahující se k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, požil alkohol či jiné omamné látky atd.

Další podmínkou úspěšného vymožení náhrady škody je bezodkladné oznámení pracovního úrazu zaměstnavateli.

Nároky poškozeného zaměstnance
Poskytnuté náhrady za pracovní úraz:

-Náhradu za ztrátu na výdělku. 
-Bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění. 
-Účelně vynaložené náklady spojené s léčením, např: poplatky u lékaře a hospitalizaci
-Věcná škoda

Podle ust. § 380 zákoníku práce
(1) Pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

(3) Pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět.

(4) Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené ve zvláštním právním předpisu.

Odškodnění nemajetkové újmy pozůstalých s účinností nového občanského zákoníku postihlo několik podstatných změn. Až do účinnosti nového občanského zákoníku se vycházelo z paušálního pojetí odškodnění pozůstalých, a to jednorázovou částkou pohybující se v rozmezí od 85 000 Kč do 240 000 Kč.

Podle ust. § 2959 občanského zákoníku, v platném znění (nový občanský zákoník): "Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti".

Zákonodárce v rámci ustanovení o odškodnění pozůstalých zároveň stanovil podmínku, že nárok na odškodnění duševních útrap osobám blízkým není vázán pouze na podmínku usmrcení, avšak i v případech zvlášť závažného ublížení na zdraví. Zákonodárce umažnil odškodnění formou nemajetkové újmy i u osob blízkých, neboť i jejich útrapy je třeba brát v potaz.

Oběti trestných činů nebo pozůstalí po obětech mohou žádat Ministerstvo spravedlnosti o peněžitou pomoc, velmi často však o této možnosti neví. Probereme si nároky těchto poškozených.

Zákon o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti byl v naší republice platný již od ledna 1998. Ministerstvo spravedlnosti vyřídilo za dobu jeho platnosti na 1603 žádostí o peněžitou pomoc a vyplatilo částku 46 miliónů korun. V roce 2013 byl však schválen zákon o obětech trestných činů, jež původní úpravu nahradil.

Za oběť trestného činu se dle zákona o obětech trestných činů považuje fyzická osoba,

• které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví,
• způsobena majetková nebo nemajetková újma,
• nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil.

Byla-li trestným činem způsobena smrt oběti, považuje se za oběť též její příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojenec, osvojitel, manžel nebo registrovaný partner nebo druh, je-li osobou blízkou. Je-li těchto osob více, považuje se za oběť každá z nich.

Cíl peněžité pomoci
Účel peněžité pomoci obětem trestných činů spočívá v jednorázovém poskytnutí peněžité částky k překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem. Peněžitá pomoc se poskytne, pokud nemajetková újma, škoda na zdraví nebo škoda vzniklá v důsledku smrti způsobené trestným činem nebyla plně nahrazena. Nárok na peněžitou pomoc poskytovanou státem má oběť, které bylo v důsledku trestného činu ublíženo na zdraví, nebo byla způsobena těžká újma na zdraví, případně oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti a dítě, které je obětí trestného činu týrání svěřené osoby, kterým vznikla nemajetková újma.

Další oprávněnou skupinou jsou pozůstalí po oběti trestného činu, a to osoba pozůstalá po oběti trestného činu, která v důsledku trestného činu zemřela, byla-li rodičem, manželem, registrovaným partnerem, dítětem nebo sourozencem zemřelého a současně v době jeho smrti s ním žila v domácnosti, nebo osoba,
které zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu.

Strop je 600 000 Kč

Oběti trestného činu, které bylo ublíženo na zdraví, se poskytuje odškodnění v paušální částce 10 000 Kč nebo ve výši, která představuje obětí prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané náklady spojené s léčením.

Oběti trestného činu, které byla způsobena těžká újma na zdraví, se poskytuje odškodnění v paušální částce ve výši 50 000 Kč nebo ve výši, která představuje obětí prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané náklady spojené s léčením.

Pozůstalým po oběti trestného činu se poskytuje odškodnění v paušální částce od 175 000 Kč do 200 000 Kč pro každého pozůstalého, peněžitá pomoc poskytovaná více obětem nesmí ve svém součtu přesáhnout částku 600 000 Kč.

Jak požádat o odškodnění?

Nárok na peněžitou pomoc od státu má oběť trestného činu pouze v případě, že podá příslušnou žádost na Ministerstvo spravedlnosti, která splňuje veškeré náležitosti předepsané zákonem. Žádost o poskytnutí peněžité pomoci lze podat u ministerstva nejpozději do 2 let ode dne, kdy se oběť dozvěděla o újmě způsobené trestným činem, nejpozději však do 5 let od spáchání trestného činu, jinak právo zaniká.

Zákon o obětech trestných činů stanovuje, že stát neposkytne peněžitou pomoc, jestliže oběť:

• je stíhána jako spoluobviněná v trestním řízení vedeném pro trestný čin, v důsledku kterého byla poškozena na zdraví nebo jí byla způsobena nemajetková újma, nebo byla účastníkem takového trestného činu,
• nedala souhlas k trestnímu stíhání pachatele trestného činu v případě, kdy tento souhlas je podmínkou zahájení trestního stíhání nebo pokračování v něm, anebo vzala-li takový souhlas zpět, 
• neposkytla orgánům činným v trestním řízení potřebnou součinnost zejména tím, že bez zbytečného odkladu bez vážného důvodu nepodala oznámení o trestném činu, v souvislosti s nímž požaduje náhradu škody nebo nemajetkové újmy, nebo jako svědek v trestním řízení využila s odvoláním na svůj poměr k pachateli práva odepřít výpověď.

Peněžitá pomoc může být snížena nebo se nepřizná s přihlédnutím k sociální situaci oběti a k tomu

• do jaké míry oběť spoluzavinila vznik újmy a
• zda oběť využila všech zákonných prostředků, aby uplatnila nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy na pachateli nebo na jiné osobě, která je povinna škodu nahradit.

Peněžitá pomoc může být vyplacena i zpětně

Zajímavostí je, že zákon o obětech trestných činů se vztahuje i na případy před účinnosti této nové zákonné úpravy. Splňuje-li tedy oběť trestného činu zákonné lhůty uvedené výše, může žádat o peněžitou pomoc od státu dle této nové úpravy, např. oběti metanolové kauzy.

S ohledem na neustálý vývoj zákonné úpravy, judikatury a posouzení každého jednotlivého případu, lze jedině doporučit potencionálním žadatelům o peněžitou pomoc konzultovat s profesionálními organizacemi, které se zaměřují na pomoc obětem trestných činů nebo s právníky se zaměřením na danou problematiku.

Představme si situaci, že je zaměstnanec vyslaný zaměstnavatelem na pracovní cestu do zahraničí, během níž dojde k jeho zranění. Dochází k plnění pracovních úkolů po celou dobu pracovní cesty v zahraničí? Jsou veškeré úrazy, které se během pracovní cesty přihodí, pracovními úrazy?

Problematika otázky pracovních úrazů představuje rozsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu. Vždy jsou na jedné straně zájmy poškozeného zaměstnance v protikladu se zájmem zaměstnavatele k hrazení pouze zcela zřejmých pracovních úrazů. V dnešním zkoumaném rozhodnutí Nejvyšší soudu si poukážeme na situaci, která nebyla Nejvyšším soudem shledána jako pracovní úraz.