Insolvence, úpadek, oddlužení

Oddlužení (tzv. osobní bankrot) je způsob řešení úpadku, který ve zvýšené míře zohledňuje sociální aspekty před hledisky ekonomickými. Má umožnit dlužníkovi „nový start" a motivovat ho k aktivnímu zapojení do umořování svého dluhu, a to alespoň do předpokládané výše 30 % v případě nezajištěných věřitelů. U zajištěných věřitelů se počítá s uspokojením ze zajištění. Současně je cílem také snížit náklady veřejných rozpočtů na sanaci těch, kdo se ocitli v sociální krizi.

Oddlužení je řešením především pro ty dlužníky, kteří se do úpadku nedostali v důsledku své podnikatelské činnosti, ale činnosti běžné – zejména provozu domácnosti. Ani podnikání ovšem není zcela na překážku, protože insolvenční zákon oddlužení nepřipouští pouze u právnických osob ‑ podnikatelů. Fyzické osoby se tedy oddlužit mohou, ať už podnikateli jsou či nikoli. Dlužníci (právnické i fyzické osoby) ovšem nesmí mít dluhy z podnikání, byť ani to neplatí bezvýjimečně. Insolvenční zákon stanoví, že dluhy z podnikání nejsou na překážku řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže

1. s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo
2. jde o pohledávku zajištěného věřitele anebo
3. jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po zrušení konkursu na majetek dlužníka pro splnění rozvrhového usnesení nebo na základě zjištění insolvenčního soudu, že je majetek dlužníka pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující.

Náležitosti návrhu na povolení oddlužení

Návrh na povolení oddlužení podává vždy a jen dlužník sám současně s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení tedy nemůže za dlužníka podat nikdo jiný. V případě, že by věřitel dlužníka předešel a podal insolvenční návrh, pak má dlužník od jeho doručení 30denní propadnou lhůtu na reakci – podání návrhu na povolení oddlužení a o této možnosti musí být informován soudem. Zákon stanoví podávání návrhu na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, který zveřejňuje Ministerstvo spravedlnosti.

Návrh na povolení oddlužení musí obsahovat

1. označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat,
2. údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech,
3. údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky,
4. návrh způsobu oddlužení nebo sdělení, že dlužník takový návrh nevznáší.

K návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit

1. seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil,
2. listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky,
3. písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky.

Jsou-li zde osoby ochotné poskytnout dlužníkovi za účelem splnění oddlužení dar nebo mu po dobu trvání oddlužení platit pravidelné peněžní dávky, připojí dlužník k návrhu na povolení oddlužení i písemnou darovací smlouvu nebo smlouvu o důchodu. Podpisy těchto osob na smlouvách musí být úředně ověřeny.

Podpis dlužníkova manžela na návrhu na povolení oddlužení se oproti dřívější úpravě nevyžaduje. Místo toho mohou manželé podat společný návrh na povolení oddlužení, a to za předpokladu, že je každý z nich samostatně osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Společný návrh musí obsahovat výslovné prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů. Podpisy obou manželů u tohoto prohlášení musí být úředně ověřeny.

Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže

1. jím je sledován nepoctivý záměr nebo
2. hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí, anebo
3. dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

V případě, kdy insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Pokud naopak oddlužení povolí, musí být ještě určen způsob, jímž bude provedeno.

Schválení oddlužení

Insolvenční zákon upravuje dva možné způsoby oddlužení, a to zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Rozhodnutí o způsobu oddlužení je ponecháno na nezajištěných věřitelích, kteří jej odhlasují buď na své schůzi, nebo mimo ni. Výsledek hlasování je podkladem pro další rozhodování insolvenčního soudu, který ještě musí oddlužení schválit.

Usnesením o schválení oddlužení jsou vázáni všichni dotčení – jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Usnesení obsahuje důležité informace pro další fáze řízení – například způsob oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře), určení majetku mimo majetkovou podstatu, splátkový kalendář nebo osobu insolvenčního správce. Insolvenční soud oddlužení schválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nevyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na jeho povolení. V opačném případě oddlužení neschválí a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Po schválení oddlužení se rozhodnutí zveřejní v insolvenčním rejstříku, čímž nastává jeho účinnost.

Zpeněžení majetkové podstaty

Zpeněžení majetkové podstaty se týká dlužníkova aktuálního majetku. Netýká se majetku, který dlužník získá v budoucnu, a dokonce ani majetku, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení. Při zpeněžování se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu.

V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud

1. uvede informaci o tom, kdo je insolvenčním správcem, a rozhodne o jeho dosavadní odměně a náhradě hotových výdajů a o tom, jak budou uspokojeny,
2. označí majetek, který podle stavu ke dni vydání rozhodnutí náleží do majetkové podstaty,
3. označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich pohledávky, a uvede nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli.

Plnění splátkového kalendáře

Tento způsob oddlužení zasahuje dlužníkův majetek především do budoucna – pohledávky zajištěných věřitelů se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění a současně po dobu 5 let plní dlužník pohledávky nezajištěných věřitelů podle daného poměru. Dlužník je povinen měsíčně (po dobu 5 let) splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen

1. vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat,
2. hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře,
3. bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání,
4. vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání,
5. nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení,
6. neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody,
7. nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

Dlužník nesmí bez souhlasu insolvenčního správce odmítnout dar ani dědictví, jinak by se jednalo o neplatný právní úkon. Dohled nad dlužníkem vykonává kromě insolvenčního správce také insolvenční soud i věřitelé (věřitelský výbor). Dlužník je proto povinen jim každých šest měsíců předkládat přehled příjmů za uplynulých šest měsíců (viz výše). Dlužník se po schválení oddlužení nesmí v důsledku svého zaviněného jednání dostat do prodlení delšího 30 dnů s placením svého peněžitého závazku, jinak insolvenční soud schválené oddlužení zruší a úpadek bude řešen konkursem.

Splnění oddlužení a osvobození dlužníka

Splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné. Právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Poté je dlužník oprávněn podat návrh soudu na osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, a to v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Rovněž se vztahuje na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Obecně tedy platí, že dlužníkovi jsou smazány všechny dluhy z minulosti až do okamžiku schválení oddlužení. Současně ale může insolvenční soud osvobození odejmout. Učiní tak na návrh některého z dotčených věřitelů, vyjde-li najevo, že ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka, anebo že dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům. Návrh je třeba podat ve lhůtě 3 let od přiznání osvobození. Osvobození též zaniká, byl-li dlužník do 3 let od jeho přiznání odsouzen za úmyslný trestný čin, kterým podstatně ovlivnil schválení nebo provedení oddlužení anebo přiznání osvobození, případně kterým jinak poškodil věřitele.